About Me

© 2019 by Mimosa

  • White Facebook Icon
Join My Mailing List

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.

 

Read More

 

  • mimosa

Ukázka z knihy: Na vodě

Aha!‘ vyjekl ‚Je nejvyšší čas vyrazit!‘ Podiva vysunul člun na mělký břeh jezera a uhnízdil se na úzké lavičce na zádi.


‚A kam vlastně poplujeme?‘ Luna naskočila a posadila se vedle staříka.

‚Potřebujeme se dostat do středu jezera. Je to to nejbezpečnější místo široko daleko. V lesích jsou divoká zvířata, nemluvě o nočních hlídkách. Fantoma ani divokého medvěda bych potkat nechtěl‘ zašklebil se stařík a ze dna loďky vylovil dvě zpola ztrouchnivělá dřevěná pádla.


‚Tumáš, jedno je tu i pro tebe‘

‚A pak? Co bude, až doplujeme do středu jezera?‘ Luna řekla a nedůvěřivě se na Podivu podívala. Měla zase ten podivný pocit, že má něco za lubem. Raději by věděla, kam mají namířeno, i kdyby se jí cíl cesty nezamlouval. Beztak jí nezbývá, než toho bláznivého staříka následovat, ať už se rozhodne vydat kamkoli.


‚Myslím, že se ti tam bude líbit‘ řekl Podiva šibalsky a zapřel se do pádla. Voda byla klidná, úzké pádlo se nořilo do spící černé hladiny a při každém rozmáchnutí vykouzlilo prstence odrážející stříbrný měsíc.


Po notné chvíli usilovného pádlování Podiva znenadání pozvedl pravici.

‚Ššš!‘ sykl.

Soustředěně zamžoural na hladinu jezera, jakoby cosi vyhlížel na nedalekém horizontu. Všude bylo ticho, vzdálené hvozdy byly ponořeny do hlubokého spánku, jen mírný chladivý vánek zpíval svoji píseň nad jezerem. Podiva se začal přehrabovat jednou rukou v batohu, druhou rukou se zapíral o pravý bok loďky a po očku pozoroval tichou vodu.


Nenadálé burácení zahřmělo pod hladinou a silně otřáslo celou loďkou, až oba srazilo na kolena do útrob člunu.


‚Co to bylo?‘ vyjekla Luna vyděšeně a schoulila se na dno člunu. Hlavu měla bázlivě skloněnou a třesoucí se rukou se držela uzoučké lavičky na přídi. Žádné odpovědi se jí však nedostalo.


Místo toho se po chvíli nad její hlavou začal ozývat podivný zvuk, jakoby cosi svištělo vzduchem. Luna zvedla hlavu a spatřila Podivu, jak stojí obkročmo na přídi, pomlaskává jazykem a nad hlavou točí obrovitým odpeřeným krocanem. Člun byl rozkolísaný a zdálo se, že stařík se na jeho špici drží jen s velkými obtížemi. Nakonec se zeširoka rozmáchl, roztočil ho s ještě větší vervou a hodil ho do vody. A pak, ještě než se odpeřenec dotkl hladiny jezera, obrovitá čelist s tisícovkou špičatých zubů prorazila vodní hladinu, jedním rychlým chňapnutím popadla kořist a vmžiku jí vtáhla do hlubin. Sprška studené vody dopadla na člun a než se Luna stačila rozkoukat, monstrum bylo pryč. Podiva spokojeně zamlaskal.


‚Hodnej kluk‘ Podiva vyjekl vzrušeně a zazubil se.

Luna zaklela a vyděšeně zírala na zčeřenou hladinu. Tohle že má být nejbezpečnější místo široko daleko? Jen šílenec by se dobrovolně plavil po jezeru společně s obrovitou příšerou brázdící jeho hlubiny. Podiva nemohl přehlédnout Lunin panický výraz. Její pobledlý obličej vypadal v měsíčním svitu pohuble a zoufale.


‚Je docela neškodný‘ řekl Podivova konějšivě. Jeho tvář doslova hořela zanícením a nadšením. Doklopýtal přes batoh na záď a posadil se vedle Luny.


‚Umm, jakmile mu ukážeš svojí dobrou vůli, už si tě nevšímá. Pojmenoval jsem ho Pat, jelikož mi připomíná jednoho mého mazlíčka‘ Podiva se usmál.


‚Mazlíčka?‘ Luna zamrkala vyjeveně ‚Proč vlastně nemůžeme být na pevnině?‘ Luna pípla bojácně.


Podiva zamyšleně pozdvihl obočí a povzdychl si. ‚Inu, jistého výsledku, alespoň podle mých zkušeností, lze dosáhnout pouze tehdy, jsi-li na vodě‘.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now