About Me

© 2019 by Mimosa

  • White Facebook Icon
Join My Mailing List

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.

 

Read More

 

  • mimosa

Ukázka z knihy: 'Doktor Podiva'

Ukázka líčí setkání hlavní hrdinky s podivínským doktorem...


Najednou se z vrchního podlaží začala ozývat pomalá šoupavá chůze, co chvílemi ustávala v tichu, aby se za okamžik ozval podivný skřehotavý zvuk a nejasné zamumlání. Někdo o poschodí výše se právě šoural k rozložitému schodišti a polohlasem cosi nesrozumitelného mumlal.


'Haló?' Luna ustoupila o krok ke vstupním dveřím a nedůvěřivě hleděla ke schodišti. Srdce se jí rozbušilo očekáváním.

'Je tu někdo?' pípla bojácně.


Šoupavé kroky ustaly a znepokojující ticho se vkradlo do haly jen na několik vteřin. Vzápětí Luna spatřila malou shrbenou postavu sestupující z pravého křídla schodiště. Postava byla zahalená do dlouhého pláště s kápí a matné světlo z rozety odhalilo pouze její drobnou siluetu.


'Jéminkote, jéminkote!' vypískla znenadání postava vysokým skřehotavým hlasem.

'Mohl jsem to udělat dnes, ano, já vím, já vím, ale nemůžeš mě do toho bezhlavě hnát' řekl pisklavý mužský hlásek naléhavě, jakoby mluvil s jakýmsi neviditelným společníkem. Luna se zmateně rozhlédla kolem. Zdálo se, že tu je pouze ona a ten podivný mužík. A jak se tak kolébal po schodišti, hlavu nakloněnou na jednu stranu, jakoby soustavně o něčem přemítal, pozvolna se přišoural k Luně, aby se jen krůček od ní zastavil.

Chvíli trvalo, než si uvědomil, že před ním někdo stojí, někdo, kdo mu znenadání překřížil cestu. Narovnal svá shrbená záda, aby viděl, s kým má tu čest.


'… a Vy jste?' řekl mužík udiveně, jakoby se všude procházely davy návštěvníků, jimž je třeba se představit. Roztržitě zamrkal, s hlavou podivně nakloněnou do strany. Jeho oči, pichlavé a černé jak uhlíky, jakoby propalovaly Lunu všetečným, zvědavým pohledem. V nastalém šeru se zdálo, jakoby jen ty oči byly živoucí. Jeho sinalá tvář se takřka ztrácela v pološeru večera a rozcuchané vlasy, barvy lednového sněhu, byly tu a tam žíhané odstíny mrtvolně šedé. Jeho drobná shrbená postava byla oděna do dlouhého ošuntělého šedivého pláště, zdobeného drobnými ptačími pírky.


'Já…já jsem Luna pane’ Luna koktala polohlasem a nemohla odpoutat zrak od jeho podivného vzezření.

'Dostala jsem dopis z téhle adresy' Luna se snažila zastřít svoji nervozitu za zdvořilý úsměv. Vytáhla dopis z útrob svého kabátu a podala jej staříkovi. Stařík se pomalu šoural k Luně, zkoumavě si ji prohlížel s každým krůčkem, až se nakonec zastavil jen píď od ní. Na dopis se ani nepodíval. Luna se pod jeho drobnohledem necítila nikterak pohodlně.


'Aha!' zaskřehotal stařík, jedno oko soustředěné na Lunu, druhé takřka zavřené jak se jeho tvář zašklebila do čehosi, co připomínalo úsměv.


'Pojď, pojď drahá…’ vypískl mužík a znenadání vystřelil kolébavou chůzí směrem ke schodišti. Luna se vydala váhavě za ním.


Jestli se hala zdála být nezvykle velká, pak horní podlaží bylo obrovské. Jakoby tu všechny chodby, vystřelující do všech možných stran, byly nekonečné a Luna jen koutkem oka zahlédla desítky dveří, jimiž byly chodby lemovány. Zastavili se v posledním poschodí. Byly tu pouze čtyři dveře a chodba tu byla nezvykle těsná oproti spodním patrům. Stařík začal cosi hledat v útrobách svého pláště, aby po chvíli zařinčel velkým kovovým okem obtěžkaným stovkou klíčů. Sebejistě vybral jeden klíč a otevřel první dveře s cedulkou 'DR J. K. Podiva.'

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now