About Me

© 2019 by Mimosa

  • White Facebook Icon
Join My Mailing List

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.

 

Read More

 

  • mimosa

Pomíjivá motivace, smrt zabijáka a liknavá láska


Pokud je lidská motivace měřitelná s některým z lidských výtvorů, pak jsou to egyptské pyramidy. Pro mnohé z nás jsou jednou velkou záhadou. Nejinak je tomu i u motivace.


V našem pracovním životě i mimo něj si neustále vytyčujeme nějaké mety. Jakmile se upneme ke kýženému cíli, zpočátku není nic, co by nás zastavilo. Na startovní čáře sami sebe oslňujeme silou vůle a zabijáckou odhodlaností, která je sto popudit jak našeho nejlepšího přítele, tak vyděsit i toho nejostřílenějšího fitness trenéra. Tenhle drive je jako nájemný zabiják: jde přes mrtvoly a je odhodlaný dosáhnout svého cíle stůj co stůj!


“Tenhle drive je jako nájemný zabiják: jde přes mrtvoly a je odhodlaný dosáhnout svého cíle stůj co stůj!”

Ale jak čas běží, dříve či později většina z nás zažije jev důvěrně známý: ztráta zájmu o to, za co bychom ještě před pár týdny položili život.

Tenhle fenomén je rovněž povědomý těm, co došli ke zjištění, že jejich nová láska jejich touhu neopětuje tak jako na počátku. Pozvolna dochází k hořké pravdě, že zprvu horoucí zájem jejich partnera jaksi pohasíná. Ve věcích lásky platí obzvlášť, že kde chybí hlubší motivace, jeden z partnerů jakoby zčistajasna zmizel z povrchu zemského (nájemný zabiják se činí i v tomto případě), bez ohledu na to, jaká byla jeho původní roztouženost. Jednoduché chápat, ovšem těžší se s touhle skutečností smířit v reálném životě.


Co se sportu týče, tam je situace poněkud snazší. Určité ústupky jsou tu možné a po ‚zabijácké fázi‘ jsou mnohdy nezbytné. Když přeskočíme naše ranní fitness nebo když začneme znovu (samozřejmě, že pouze příležitostně) kouřit, nakonec se smíříme s tím, co opravdu ne-chceme: ano, ranní vstávání do gymu nás ubíjí stejně jako nedostatek nikotinu před snídaní. Vše je jasné, naše nová láska zvaná zdravý životní styl postrádala dostatečně pevné základy. Pilíře naší motivace jsou podkopány, náš vrahoun je zbrocený krví a jeho identita zůstává i nadále neznámá. Protože: kdo může otevřeně pojmenovat skutečné hybatele svého konání? Chatrné důvody našeho sebetrýznění v gymu upadají v zapomnění a po čase se promění ve stejnou záhadu jako ony pyramidy.


“Pilíře naší motivace jsou podkopány, náš vrahoun je zbrocený krví a jeho identita zůstává i nadále neznámá”

To ale neznamená, že s jistou dávkou kompromisu k sobě samým najdeme jiné cesty k podobné metě: ano, tentokrát ty dvě patra do kanceláře vyjdeme svěžím a bryskním krokem! To by mělo stačit. Škoda, že to samé neplatí v lásce. Žádná přijatelná adaptace faktu, že zájem našeho partnera opadává, bohužel neexistuje. Nemůžeme říci: když mě nemůžeš milovat, miluj mě alespoň dvacet minut denně, huh? Láska nezná kompromis. A, v gymu bychom byli ještě před šestou!

Pokud chápeme a přijímáme ztrátu motivace v našem životě (nájemný zabiják jednoduše přijde při jednom ze svých úkolů k újmě), proč je to tak těžké přijmout u druhého? Donekonečna se ptáme, proč mě nemiluje a nechápavě zíráme, jak nám jeho raněný vrahoun natáčí svá záda. Přirozeně, základním hybatelem našeho života je naše hluboce zakořeněná touha být s tím, koho milujeme. Popřít tuhle vrozenou potřebu může být v daný moment zhola nemožné. Ovšem pídit se po zmizelém druhu a dotazovat se jeho krví zbroceného vrahouna ‚proč‘ asi taky nemá příliš smysl. Ptát se, proč mě nemiluje, je asi tak stejně plodné, jako se sama sebe ptát, proč dělám to, co dělám: jasný důvod občas nenalézáme.


“Miluj mě alespoň dvacet minut denně, huh?”

Co se týče motivace samotné, jestli někdy budeme zápasit s našimi osobními góly, zkusme se zamyslet: jak zapadá mé přesvědčení, můj pohled na život do mých současných plánů a cílů? Nepřipomíná nám náhodou můj apetit pro novou věc vašeho ex-partnera, který nás opustil dříve, než jste ho stačili poznat?


Nejspíš je na čase říci sbohem komukoli, kdo nás nemiluje a čemukoli, co nemilujeme my. Se zabijákem nemá smysl bojovat. Občas může být dobrým sluhou, zákonitě je ale špatným pánem.



6 views
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now