About Me

© 2019 by Mimosa

  • White Facebook Icon
Join My Mailing List

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.

 

Read More

 

  • mimosa

Mořská panna aneb bestie brázdící oceán naší mysli

Jsou obrazy, které nás mohou přesvědčit o existenci světů, jež zdaleka nemusejí mít nic společného s realitou, jakou známe. Mnohdy je snazší uvěřit těmto obrazům, než slovům. Slova jako taková však mohou být stejně přesvědčivá a svojí záludností občas předčí leckteré mistrovské dílo. Síla vyřčených slov, jejichž ozvěna k nám doléhá až z raného dětství, může plíživě přesvědčovat a manipulovat. Tato slova mají schopnost živit, stejně jako zabíjet.

“Slova jsou díky své nepostižitelnosti jako mořské panny, které se čas od času vynoří z hloubek k hladině..."

Zatímco obrazy mohou vcelku jasně znázorňovat myšlenku, slovo se někdy může zdát příliš abstraktní, aby byl jeho význam v celé jeho šíři a bohatosti pochopen. Slova jsou díky své nepostižitelnosti jako mořské panny, které se čas od času vynoří z hloubek k hladině, a pokud máme štěstí, podaří se nám zahlédnout alespoň jejich třpytivý ocas. Existují přátelské panny a panny zlé a drzé. Ale jsou tu taky takové, které nás budí svými podivnými pochmurnými písněmi. Jejich kvílení je pak v mžiku spolknuto hlubokým oceánem a jen zdánlivě pozapomenuto. Jednou takovou písní je píseň o naší hodnotě. Nezáleží na tom, jak se oblékáme, tetujeme, malujeme… hluboko uvnitř máme svojí mořskou pannu, co šeptá, pláče, ječí a volá po naší pozornosti. Jen co jí spatříme, ponoří se do světa zapomnění, aby se v nestřežený okamžik objevila k naší nelibosti znovu a znovu.

“Někteří z nás jsou ovšem osudově přitahováni hloubkami oceánu. Ti méně šťastní se jednou potopí a už se nikdy nevynoří”

Zdá se, že hloubka oceánu může být nebezpečná, protože s rostoucí hloubkou roste i nepohodlí, nemluvě o mořských tvorech brázdících oceán a číhajících na svou potravu. A tak se někteří spokojí s klidnou plavbou na loďkách či luxusních plachetnicích, co nám poskytují veškerý komfort k tomu, abychom v pohodlí přežili. Někteří z nás jsou ovšem osudově přitahováni hloubkami oceánu. Ti méně šťastní se jednou potopí a už se nikdy nevynoří. Obvykle se stanou kořistí mořských panen. Panen, které šeptají ‚nikdy nejsi dost‘, ‚tohle nedokážeš‘ a ‚jsi tohle a tamto‘. Takoví zapomenou, že je to jen bytost, co obývá jejich vnitřní svět a co patrně pochází z docela jiných vod. Možná, že právě z vod pirátských.

“Jak lze přežít v hlubokém zuřivém oceánu, jehož vody nám velkoryse dávají i neúprosně berou?”

Ale jsou tu potápěči, co jsou zvědaví a současně dostatečně opatrní, ti co se umí ponořit a vynořit, aniž by ztratili sami sebe. Jak je možné, že někteří potápěči dokážou čelit mořským pannám, aniž by po nich zbyl jen kus masa a hromádka kostí? Jak lze přežít v hlubokém zuřivém oceánu, jehož vody nám velkoryse dávají i neúprosně berou? Čí vlny šeptají písně milenců a čí vlny teskní po mládí a životě ztraceném a promarněném?


Zdá se, že to jsou ti, co vědí, jak plavat s tou největší bestií: mořskou pannou jménem Strach. I když jste zdatným plavcem, nakonec se unavíte a dříve či později se s ní budete muset utkat. Tohle osudové setkání je většinou vryto do naší paměti jako ztráta milovaného, ztráta naděje, vlastně to může být ztráta čehokoli. A tenhle otisk může bolet po zbytek našeho života bez ohledu na to, jestli známe jeho skutečný původ, jelikož i ten často dřímá na dně oceánu. A pak se potichu připlíží. Strach a úzkost. Z toho, že se to může stát znovu. Že možná nebudeme tak silní, abychom mu znovu čelili. Že nás stáhne ke dnu oceánu a my se už nikdy nevynoříme.

“Čas od času ale budeme muset dýchat pod vodou a překonat nesnesitelný tlak divokých hlubin”

Možná, že bychom si měli připravit nějaké pevné, ale poddajné lano, co nás od utonutí zachrání. Tohle lano by mělo být připraveno jen a jen pro naši ruku a utaženo tak, abychom mohli volně dýchat. Může být připraveno z potu ranního běhu, z tahů štětce na plátně, vlasů vašeho milovaného, spadaného listí v lese… Čas od času ale budeme muset dýchat pod vodou a překonat nesnesitelný tlak divokých hlubin. Naši předci z východu nám ostatně dali mnohé prostředky.


Ovšem i když se ocitneme v samotných útrobách té bestie, můžeme přečkat mnohé díky trpělivosti. Odvaha a nekonečná trpělivost je tím největším nepřítelem příšery.

“Čelit tisícovce podob strachu se zdá být tou nejdůležitější schopností, kterou bychom se měli naučit, abychom nebyli o život připraveni a život skutečně žili”

Představme si ji, jak nejživěji můžeme. S vyceněnými žlutými ostrými zuby, zuřivým divokým pohledem a znetvořenými údy. Pak možná přijmeme mnohé z jejích vlastností, jako je například nesmírná síla, schopnost plavat i v těch nejdivočejších vodách a nadechovat se znovu a znovu, navzdory strhující síle živlu. Soustřeďme se, až jí pohlédneme do tváře.


Zůstaňme otevření, protože čelit tisícovce podob strachu se zdá být tou nejdůležitější schopností, kterou bychom se měli naučit, abychom nebyli o život připraveni a život skutečně žili.

7 views
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now