About Me

© 2019 by Mimosa

  • White Facebook Icon
Join My Mailing List

I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. It’s easy. Just click “Edit Text” or double click me to add your own content and make changes to the font.

 

Read More

 

  • mimosa

Ukázka z knihy: Alice

Alice seděla nehnutě na bílé posteli potřísněné špinavými cákanci a blátivými otisky prstů. Nepřítomně zírala na obrázek v bílém rámu, posazený na nočním stolku, němá to vzpomínka na dávno zesnulé rodiče. Spolu s knihou v černém vázání to byla jediná věc, kterou měla dovolenou mít ve svém pokoji. Čerstvý ranní větřík foukal do pokoje společně s kovovým pachem tlustých železných mříží, které kazily jinak příjemný výhled do velké zahrady. Probuzení do lednového rána ale nebylo zrovna přívětivé.


Alice se zhluboka nadechla. Svaly celého těla měla rozbolavělé, dlaně jí nepříjemně brněly až do konečků prstů a mezi žebry jí při každém nádechu zabolelo, jakoby celou noc bez ustání těžce pracovala. Jen marně se snažila rozpomenout na to, co se vlastně stalo. Mlhavá vzpomínka na podivný sen se vypařila, ještě před tím, než se stačila probudit. Měla nejasné tušení, že noc k ní opět nebyla příliš vlídná a shovívavá. Zrak jí klesl do klína a její obavy se naplnily. Dlaně a chodidla měla zamazané od hlíny. Alice svraštila čelo a nechápavě zírala na špínu zarytou pod nehty. Jak se probůh mohla ve spánku zase tak umazat?


Náhlý povyk přerušil její zamyšlení. Měla by na to být už dávno zvyklá, Alice mrzutě zabručela. Chodbou se začaly ozývat dunivé údery na dveře a ostré pronikavé hlasy.


‚Vstávat! Snídaně za deset minut!‘ zařval ječivý ženský hlas přímo za jejími dveřmi. Nikdy se neobtěžovali s jejich jmény. V klíčové dírce se ozvalo cvaknutí a Alice se znovu zamračila. Jediné rozumné vysvětlení spatřovala v náměsíčnosti. Brázdit zablácené cestičky noční zahrady bylo však zhola nemožné. Pokud dveře byly zavřené jako obvykle, jak by se mohla dostat ven?


Tenhle měsíc to bylo už podruhé. Při první takové ranní ‚nehodě‘ ještě stihla vyčistit prostěradlo svým malinkatým mýdlem ještě před tím, než k ní dorazila sestra s léky a čistým povlečením. Alice se namáhavě postavila, zvolna se došourala k umyvadélku v rohu pokoje a zbytkem mýdla si začala drhnout ruce od bahna. Potřebuje víc mýdla. Třeba se může zeptat té legrační dívky ve vedlejším pokoji, co neustále nosí zimní rukavice, aby se nemusela ničeho dotýkat holýma rukama.


Chvíli trvalo, než si její namožené svaly přivykly pozici ve stoje. Alice napustila umyvadlo a chvatně svlékla prostěradlo z tvrdé matrace. Možná, že by prostěradlo mohla vyhodit a tvrdit, že záhadně zmizelo. Taková tvrzení jsou tu beztak na denním pořádku. Pak by to ale znamenalo, že by se její obvyklý přísun léků minimálně zdvojnásobil. Má svojí pravidelnou dávku a to je víc než dost. Když při prvním incidentu spláchla své zablácené ponožky do záchodu, dostala za trest ty ohavné červené tabletky. Celou noc se budila z děsivých snů a vůbec si neodpočinula. Druhý den se rozhodla, že své ponožky už nikdy nenechá zmizet.


Alice zmačkala prostěradlo a ponořila ho spolu s ponožkami do napuštěné vody. Vypere to a nikdo nic nepozná, spokojeně se usmála. Po chvíli usilovného drhnutí rozvěsila prostěradlo i s ponožkami do skříně. Bude doufat, že sestra bude mít naspěch a do skříně se nepodívá.


Pak si jako každé ráno vzala velkou černou knihu a vyrazila na snídani. Alespoň dnes to vypadá, že se vyhne pravidelné ranní vizitě.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now