Místa, kde spočinout aneb zlomyslný režisér

Co obyčejný herec zmůže proti pánovi celé hry zvané život?

Není místo jako místo. Slovem ‚místa‘ se tu rozumí poloha jak fyzická, tedy kde se v daný okamžik našeho života nalézáme, tak psychická, tedy vnitřní ustrojení a naladění, zpravidla jde o kombinaci obojího.

Nalézat se v životě v místech, kde je nám těsno a nepohodlno je jako obývat sen, z něhož se ráno s obrovskou úlevou probouzíme. S tím rozdílem, že ve skutečném životě k momentu probuzení obvykle nedochází. V takových chvílích se nám občas zdá, jakoby události byly v rukou jakéhosi neviditelného zlomyslného režiséra a jaksi měly svůj vlastní spád. My jen němě přihlížíme, nesnášíme scénáristu, a pokud by to jen šlo, hlavní role bychom se nejraději zřekli. Často se tahle 'mimomístovitost' děje paralelně v několika oblastech našeho života, pracovní či milostný život nevyjímaje.

Chvílemi to může být parádní jízda, jindy máme nutkání podat na režiséra i celý filmový štáb žalobu. Ale co obyčejný herec zmůže proti pánovi celé hry, že?

“V takových chvílích se občas zdá, jakoby události byly v rukou neviditelného zlomyslného režiséra a jaksi měly svůj vlastní spád.”

Když pomineme místa vysluněná a místa, kde s chutí spočineme a ještě práci režiséra s gustem oceníme, objeví se před námi místa v polostínu a ta, co jsou ponořená do naprosté tmy. A pak jsou tu šedé zóny: můžeme se nalézat v místech, kde se nám zpočátku příliš nelíbí, a po čase s úžasem zjistíme, že to je přesně to místo, kde vlastně potřebujeme být. Člověk se nemůže nezeptat: ukazuje to snad to, jak málo se známe nebo je to něco jako zásah shůry mimo naše vědění a kontrolu, který má hlubší význam a který se nám ozřejmí až po čase?

Psychologové by rozebírali první variantu, druhá varianta by snad byla blízká věštcům a mudrcům. Věřím v obojí. Člověk se mění a s ním i jeho hodnoty a vědomí sebe sama. Na druhou stranu si zpočátku nemusíme uvědomovat jak banální či významná určitá zkušenost je a jaký dopad bude mít na náš život, dokud nám jí režisér jaksi mimoděk nepřihraje do záběru.

Zkušenost je ‚místem‘ v meziprostoru, kde nic není jisté, je místem experimentu...

“Ukazuje to, jak málo se známe nebo je to něco jako zásah shůry mimo naší kontrolu?”

Je to jako s nezkušeným studentem v laboratoři: experimentuje s chemickými prvky a mnohdy pořádně netuší, jak spolu budou reagovat. Pak se ozve třeskutý výbuch a on se buď poučí, a zapíše si nebezpečnou kombinaci, nebo bude opakovat ty samé chyby znovu a znovu. Ráda bych ale věděla, kde v té laboratoři sedí rejža a jaké experimenty jsou v jeho rukách a co už leží mimo jeho kompetenci…

Zdá se, že občas je zapotřebí experimentovat jako onen student, abychom nalezli to správné místo, tu správnou chemii v našem životě. Koneckonců, z místa se vždycky můžeme pohnout, i když se to rejžovi nemusí zpočátku líbit. Zápach po třeskutých výbuších nám přeci nevadí...